PT-141 (bremelanotid) – melanokortinový analog působící na receptor MC4R v CNS, klinicky zkoumán. Cena a analýza šarže.
49.00 EUR · Skladem


Tento produkt je určen výhradně pro vědecké a výzkumné účely a jako referenční standard při HPLC analýzách a není registrovaným léčivým přípravkem. Není určen k diagnostice, léčbě ani prevenci onemocnění u lidí nebo zvířat. Není schválen FDA, EMA ani žádným národním regulačním úřadem. Informace na této stránce mají vědecko-informační charakter a nepředstavují lékařskou radu, doporučení k použití ani tvrzení o klinické účinnosti a bezpečnosti.
PT-141, známý také jako bremelanotid, je syntetický peptid odvozený od Melanotanu II. Patří do rodiny melanokortinů, avšak jeho profil receptorové aktivity se podstatně liší od profilu původní molekuly.
Sloučenina byla objevena při výzkumu pigmentačních analogů, kde byla zjištěna aktivita nesouvisející s pigmentací. Tento nález obrátil výzkumný zájem jiným směrem.
Hlavní popsaná aktivita se týká melanokortinového receptoru 4 umístěného v centrálním nervovém systému, nikoli melanokortinového receptoru 1, odpovědného za pigmentaci.
Zakladatelem této skupiny je α-MSH – hormon, který si tělo vytváří samo. Melanotan II je jeho stabilnější syntetická verze. PT-141 je to, co zůstane z Melanotanu II po částečném rozkladu: cyklický peptid složený ze sedmi aminokyselin. Tato malá změna mění receptor – PT-141 téměř nepůsobí na MC1R (pigmentace), ale zachovává si účinek na MC3R a MC4R v mozku.
Bremelanotid je vědecký název téže molekuly.
Molekula se váže na melanokortinový receptor 4 v hypotalamu. Na rozdíl od sloučenin působících na cévní systém je zde mechanismus centrální – začíná v mozku, nikoli v periferních tkáních.
Tento rozdíl je zásadní, protože odlišuje sloučeninu od inhibitorů fosfodiesterázy, jejichž účinek je cévní. Oba mechanismy jsou na sobě nezávislé.
Melanokortinový receptor 4 se podílí také na regulaci chuti k jídlu a energetické rovnováhy, což je důvodem pro samostatné výzkumné linie zaměřené na stejný receptor.
Ve studiích na zvířatech bylo sledováno, co se děje po aktivaci MC4R: v malé oblasti hypotalamu (mediální preoptické oblasti) dochází k uvolňování dopaminu. Tato oblast je zodpovědná za motivaci, nikoli za samotné provedení. Proto PT-141 posiluje již existující signál, nikoli že by vytvářel nový – ve studiích bez odpovídajícího podnětu nebyl zaznamenán žádný účinek.
Pozorování se soustředí na centrálně zprostředkované reakce a byla sledována pomocí standardizovaných dotazníků v kontrolovaných podmínkách.
Samostatná pracovní skupina se zabývá vlivem na stravovací chování, vyplývajícím z role téhož receptoru v energetické regulaci.
Je zaznamenáno, že reakce nastává s určitým zpožděním vůči podání, což odpovídá centrální povaze mechanismu. Při subkutánním podání je nejvyšší koncentrace v krvi dosažena přibližně po hodině a polovina látky se rozloží přibližně za 2,7 hodiny. Reakce přichází později než vrchol v krvi a přetrvává i po něm.
Klinické studie zahrnují tři skupiny: u mužů – intranazálně a subkutánně (Molinoff 2003, Diamond 2004); u žen – intranazálně (Safarinejad 2008); u žen – subkutánně, dvě velké studie fáze 3 (RECONNECT, 2016–2018). Jedná se o jediný peptid v této kategorii zkoumaný u obou pohlaví.
Při interpretaci publikovaných dat je třeba zohlednit rozdíl mezi preklinickými a klinickými podmínkami. Výsledky z buněčných kultur a zvířecích modelů popisují mechanismus, ale neumožňují kvantitativní závěry pro lidské podmínky.
Dávkovací rozmezí používaná v preklinických studiích často nelze přímo přenést kvůli rozdílům v metabolismu mezi druhy. Toto omezení je důsledně uváděno v přehledových pracích.
Níže uvedené výpočty jsou pouze matematickými příklady znázorňujícími vztah mezi celkovým množstvím látky, objemem rozpouštědla a výslednou koncentrací. Nepředstavují doporučení pro dávkování, schéma podání ani návod k použití.
Výsledná koncentrace je 5 mg/ml, přičemž 0,20 ml obsahuje 1 mg látky.
Příkladové hodnoty:
PT-141 patří mezi sloučeniny v této kategorii, které prošly kontrolovanými klinickými studiemi, což činí data o něm systematičtější než u většiny ostatních zde uvedených peptidů.
Výsledky se vztahují ke konkrétním zkoumaným populacím a podmínkám.
Intranazální forma byla opuštěna v roce 2008, protože u části účastníků docházelo ke zvýšení krevního tlaku. Poté byly všechny studie prováděny se subkutánní formou při nižší dávce. Ve fázi 3 byla použita jednorázová dávka 1,75 mg subkutánně. V roce 2019 byla tato forma schválena v USA pro jednu konkrétní indikaci u žen. Uvádíme to jako fakt z literatury, nikoli jako návod k použití.
Rozdíl oproti placebu v těchto studiích je statisticky významný, ale malý.
Nejčastějšími pozorováními jsou nevolnost, zarudnutí a bolest hlavy. Ve fázi 3 se nevolnost vyskytla přibližně u 40 % účastníků – nejčastěji na začátku, poté ustupovala. Přibližně 13 % účastníků kvůli ní přerušilo účast. Méně často: reakce v místě podání a ucpaný nos (u intranazální formy).
Krevní tlak se přechodně zvyšuje – systolický přibližně o 6 mmHg, diastolický přibližně o 3 mmHg. Vrchol nastává 2–4 hodiny po podání, do 12. hodiny se normalizuje. To je důvod, proč byl intranazální program ukončen.
Při opakovaném podávání bylo popsáno ztmavnutí kůže na určitých místech – na obličeji, dásních a prsou, častěji u tmavší pleti. Vyplývá to z reziduálního účinku na MC1R. Je závislé na dávce a ne vždy vymizí.
Popsané interakce: s inhibitory PDE5 (oba cévní účinky se sčítají), s alkoholem (více nevolnosti a závratí), s léky na krevní tlak (nepředvídatelný účinek). PT-141 zpomaluje vyprazdňování žaludku, a proto zpomaluje vstřebávání látek užívaných perorálně ve stejnou dobu.
Obecným omezením u sloučenin této kategorie je absence dlouhodobých kontrolovaných studií u lidí. Dostupné informace popisují mechanismus a krátkodobá pozorování, nikoli bezpečnostní profil při dlouhodobém užívání.
Produkt je určen výhradně pro výzkumné účely. Není potravinou, doplňkem stravy ani léčivým přípravkem a není určen k diagnostice, léčbě ani prevenci onemocnění.