PT-141 – analog melanokortinu (bremelanotid) působící na MC4R, zkoumaný v souvislosti s centrální melanokortinovou signalizací. Cena a analýza šarže.
49.00 EUR · Skladem


Tento produkt je určen výhradně pro vědecké a výzkumné účely a není registrovaným léčivým přípravkem. Není určen k diagnostice, léčbě ani prevenci onemocnění u lidí nebo zvířat. Není schválen FDA, EMA ani žádným národním regulačním úřadem. Informace na této stránce mají vědecko-informační charakter a nepředstavují lékařskou radu, doporučení k použití ani tvrzení o klinické účinnosti a bezpečnosti.
PT-141, známý také jako bremelanotid, je syntetický peptid odvozený od Melanotanu II. Patří do melanokortinové rodiny, ale profil jeho receptorové aktivity se podstatně liší od výchozí molekuly.
Sloučenina byla objevena při výzkumu pigmentačních analogů, kde byla zjištěna aktivita nesouvisející s pigmentací. Tento nález posunul výzkumný zájem jiným směrem.
Hlavní popsaná aktivita se týká melanokortin-4 receptoru, umístěného v centrální nervové soustavě, a nikoli melanokortin-1 receptoru, který je zodpovědný za pigmentaci.
Zakladatelem této skupiny je α-MSH – hormon, který si tělo produkuje samo. Melanotan II je jeho stabilnější syntetická verze. PT-141 je to, co zůstane z Melanotanu II po částečném rozštěpení: cyklický peptid ze sedmi aminokyselin. Tato malá změna mění receptor – PT-141 téměř nepůsobí na MC1R (pigmentaci), ale zachovává si účinek na MC3R a MC4R v mozku.
Bremelanotid je vědecký název téže molekuly.
Molekula se váže na melanokortin-4 receptor v hypotalamu. Na rozdíl od sloučenin působících na cévní systém je zde mechanismus centrální – začíná v mozku, nikoli v periferních tkáních.
Tento rozdíl je podstatný, protože odlišuje sloučeninu od inhibitorů fosfodiesterázy, jejichž účinek je cévní. Oba mechanismy jsou na sobě nezávislé.
Melanokortin-4 receptor se podílí také na regulaci chuti k jídlu a energetické rovnováhy, což je důvodem pro samostatné směry výzkumu zaměřené na stejný receptor.
Ve studiích na zvířatech bylo sledováno, co se děje po aktivaci MC4R: v malé oblasti hypotalamu (mediální preoptické oblasti) dochází k uvolňování dopaminu. Tato oblast odpovídá za motivaci, nikoli za samotné provedení. Proto PT-141 zesiluje již existující signál, a nevytváří nový – ve studiích bez odpovídajícího podnětu nebyl zaznamenán žádný účinek.
Pozorování se soustředí na centrálně zprostředkované odpovědi a byla sledována pomocí standardizovaných dotazníků za kontrolovaných podmínek.
Samostatná skupina prací se zabývá vlivem na stravovací chování, vyplývajícím z role stejného receptoru v energetické regulaci.
Bylo zaznamenáno, že odpověď nastupuje s určitým zpožděním po podání, což odpovídá centrální povaze mechanismu. Při subkutánním podání je nejvyšší koncentrace v krvi dosažena po přibližně hodině a polovina látky se rozloží přibližně za 2,7 hodiny. Odpověď přichází později než vrchol v krvi a přetrvává i po něm.
Klinické studie tvoří tři skupiny: u mužů – intranazálně a subkutánně (Molinoff 2003, Diamond 2004); u žen – intranazálně (Safarinejad 2008); u žen – subkutánně, dvě velké studie fáze 3 (RECONNECT, 2016–2018). Jde o jediný peptid v této kategorii, zkoumaný u obou pohlaví.
Při interpretaci publikovaných dat je třeba brát v úvahu rozdíl mezi preklinickými a klinickými podmínkami. Výsledky z buněčných kultur a zvířecích modelů popisují mechanismus, ale neumožňují kvantitativní závěry pro lidské podmínky.
Dávkovací rozsahy použité v preklinických studiích často nejsou přímo přenositelné kvůli rozdílům v metabolismu mezi druhy. Toto omezení je důsledně uváděno v přehledových pracích.
Níže uvedené výpočty jsou pouze matematickými příklady, znázorňujícími vztah mezi celkovým množstvím látky, objemem rozpouštědla a výslednou koncentrací. Nepředstavují doporučení pro dávkování, schéma podání ani návod k použití.
Výsledná koncentrace je 5 mg/ml, přičemž 0,20 ml obsahuje 1 mg látky.
Příklady hodnot:
PT-141 patří mezi sloučeniny v této kategorii, které prošly kontrolovanými klinickými studiemi, což činí data o něm systematičtější než u většiny ostatních zde uvedených peptidů.
Výsledky se vztahují ke konkrétním zkoumaným populacím a podmínkám.
Intranazální forma byla opuštěna v roce 2008, protože u části účastníků docházelo ke zvýšení krevního tlaku. Poté všechny studie probíhaly se subkutánní formou při nižší dávce. Ve fázi 3 byla použita jednorázová dávka 1,75 mg subkutánně. V roce 2019 byla tato forma schválena v USA pro jednu konkrétní indikaci u žen. Uvádíme to jako fakt z literatury, nikoli jako pokyn k použití.
Rozdíl oproti placebu v těchto studiích je statisticky významný, ale malý.
Nejčastěji pozorovanými jevy jsou nevolnost, zarudnutí a bolest hlavy. Ve fázi 3 se nevolnost objevila přibližně u 40 % účastníků – nejčastěji na začátku, poté odeznívala. Přibližně 13 % účastníků kvůli ní ukončilo účast. Méně často: reakce v místě podání a ucpaný nos (u intranazální formy).
Krevní tlak se přechodně zvyšuje – systolický přibližně o 6 mmHg, diastolický přibližně o 3 mmHg. Vrchol nastává 2–4 hodiny po podání a do 12. hodiny se normalizuje. To je důvod, proč byl intranazální program ukončen.
Při opakovaném podávání bylo popsáno ztmavnutí kůže na jednotlivých místech – na obličeji, dásních a hrudi, častěji u tmavší pleti. Vychází to z reziduálního účinku na MC1R. Závisí na dávce a ne vždy vymizí.
Popsané interakce: s inhibitory PDE5 (oba účinky na cévy se sčítají), s alkoholem (více nevolnosti a závratí), s léky na krevní tlak (nepředvídatelný účinek). PT-141 zpomaluje vyprazdňování žaludku, a proto zpomaluje vstřebávání látek užitých ústy ve stejnou dobu.
Obecným omezením u sloučenin této kategorie je absence dlouhodobých kontrolovaných studií u lidí. Dostupné informace popisují mechanismus a krátkodobá pozorování, nikoli profil bezpečnosti při dlouhodobém užívání.
Produkt je určen výhradně pro výzkumné účely. Není potravinou, doplňkem stravy ani léčivým přípravkem a není určen k diagnostice, léčbě ani prevenci onemocnění.